Důraz na vzdělávání byl kladen už ve starověku. Starověké akademie a lycea se staly do určité míry základem pro současné školství. V Antice byl poměrně promyšlený způsob vzdělávání. Důraz byl kladen na všestranný rozvoj osobnosti, tedy rozvoj těla i ducha. S pádem antiky začíná dlouhodobé období temna, kdy se antická vzdělanost a to ještě v omezené míře, dostává do klášterů. Vzdělávání je situováno v klášterních školách a je určeno především lidem, kteří byli určeni pro církevní kariéru. Vzdělávání v dnešním slova smyslu neexistuje, i vládcové jsou lidé vesměs negramotní. To je i důvod, proč mají tak velký vliv církevní představitelé. Ti byli na rozdíl od světské šlechty vzdělaní.

To, co se stalo základem pro moderní vysokoškolské vzdělávání, byl vznik univerzit. Vznik univerzit je spojený především s výstavbou měst a s požadavkem, aby se vzdělávání nestalo pouze výsadou církevních hodnostářů, ale stalo se doménou také světských stavů. Nicméně zřizovatelem prvních univerzit je obvykle církev. Vzdělání ve středověku dlouho nemělo vysokou prestiž, musíme si uvědomit, že ve středověku měla význam především fyzická síla a vzdělání se opravdu zdálo býti dlouhou dobu dobré leda pro mnichy a kněze.

Nejstarší univerzity

První univerzita vznikla již koncem jedenáctého stolení v Bologni. Mnohem slavnější jsou ovšem druhá a třetí univerzita. V roce 1150 vzniká slavná univerzita v Paříži ve Francii, v roce 1167 vzniká slavná univerzita v Oxfordu.

Většina slavných Evropských univerzit vzniká v průběhu třináctého a čtrnáctého století. Pro jednotlivé země představoval vznik univerzit zvýšení prestiže.

Univerzita v Praze byla založena v roce 1348 tedy o osmnáct let dříve než univerzita ve Vídni.

Samozřejmě se vznikem univerzit se řešilo také ubytování studentů, vždyť často dojížděli studenti studovat z dalekých končit. Na univerzitách se zakládají koleje, kde se studenti ubytovávají.