Sůl do polévky – vzpomínáte si na filmovou pohádku s Janem Werichem „Byl jednou jeden král“? Je to jedna z nejkrásnějších a také nejpravdivějších pohádek, které existují. Neslaná jídla nikomu chutnat nebudou a vařit bez kuchyňské soli je prakticky nemožné. Dobrým zdrojem sodíku je sice například celer, ale budete-li si chtít pochutnat např. na celozrnném pečivu s luštěninovou pomazánkou, bez soli to prostě nebude ono. Na druhou stranu sodíku stačí přijmout denně jen pět gramů, takže slaná jídla ano, ale nepřesolovat.

Sůl na chodník – mořskou sůl můžete klidně nasypat v zimě na chodník, pokud jste si jisti, že nepoškodí rostliny v blízkém okolí, a nebude kontaminovat zdroje pitné vody atp. Sůl na chodníku rozpouští sníh a led a je to stále jedna z nejbezpečnějších metod zimního posypu.

Sůl do bazénu – koupání v bazénu se sladkou vodou je naprosto běžné a sladká voda se také vyskytuje ve většině plaveckých bazénů a aquaparků. Existují však nádrže, kde si lidé libují v koupeli v mořské vodě, jejíž složení se přibližně rovná koncentraci soli v oceánech. Můžete to klidně doma vyzkoušet, pořiďte si na to ovšem velké množství mořské soli – na jeden litr vody jí totiž budete potřebovat přibližně tři a půl deka, což je do koupelnové vany něco kolem tří kilogramů, a do bazénu o průměru čtyři metry s metr vysokou hladinou budete muset nasypat necelé čtyři metráky soli.

Desinfekční prostředek – mořská sůl v bazénech se nejčastěji využívá pro desinfekci vody v tzv. solinátoru. Uvnitř tohoto zařízení dochází vlivem elektrolýzy k rozkladu slané vody na ionty sodíku a chlóru a uvolněný chlór z chemické vazby pak vytváří sloučeniny, které brzdí rozmnožování bakterií a dalších mikroorganismů podobně, jak se to provádí v úpravnách pitné vody. Jde sice o způsob tzv. chlorové chemie, ale tento je údajně šetrnější pro pokožku a sliznice.