V dnešní době snad už jen málokdo není uživatelem alespoň jedné z mnoha sociálních sítí. Na první příčky pomyslného žebříčku oblíbenosti se rozhodně řadí Facebook a Instagram.

Tito dva fenoménové jsou neodmyslitelnou aplikací v mobilu každého dospívajícího. Obsah jejich uživatelských profilů je v poslední době často k neuvěření. Teenageři sdílí své polonahé fotky, zážitky z propařených nocí za společnosti alkoholu a drog a v neposlední řadě nesmí chybět násilná videa. Sdílení takových fotografií a videí má docílit vysokého počtu „lajků“, což nepředstavuje velký problém, protože takový obsah je mladistvými, bohužel, velmi oblíbený. Komu však tento „trend“ dávat za vinu? Těžko soudit, ale sociální sítě mají tak masivní rozsah po celém internetu, že je téměř nemožné se těmto příspěvkům vyhnout.

Na internet jsou nejčastěji umisťovány krásné a obdivuhodné chvíle života uživatele. Může to tak v některých budit dojem, že jejich životy jsou nezajímavé, nudné, obyčejné a bezcenné. Za každým úsměvem na fotce se však může skrývat pláč, po zamilované fotce se západem slunce mohla následovat hádka, po nízkokalorickém obědě se mohl podávat tučný dezert a zájezdu exotické dovolené mohla předcházet těžká manuální práce. Temnější a nepříjemné stránky a situace života ale málokdo sdílí. Je nutné na tohle myslet při každém pohledu na nádhernou fotku, která prošla několika úpravami a použitými filtry.

Mějme rádi svůj život bez nutnosti statisíců odběratelů a jejich „palců nahoru“. Pokud člověk chce být úspěšný, bude ho to něco stát, protože žádná cesta k úspěchu není jednoduchá, naopak bývá však velice trnitá. Úspěchu však nedosáhneme ztrátou soudnosti sdílením polonahých fotek, ztrátou úcty k ostatním, způsobenou bezhlavým mlácením slabších… shrňme si to – úspěch nejsou „lajky“, úspěch jsme my.