Ve většině pohostinských zařízení je i obsluhující personál, který nás obslouží, nabídne nám pohoštění, jídlo i nápoje, my si u nich objednáme, objednávka nám je donesena až na stůl a poté, když si přejeme odejít a zaplatit, je tu pro nás opět obsluha v podobě číšníka či servírky, kteří nám přinesou účet, my jim ho uhradíme a můžeme ze zařízení odejít.

Práce číšníka či servírky obnáší každý den nachození mnoha a mnoha kroků, které se dají počítat na kilometry. V případě nespokojenosti zákazníků jsou to ti, kteří poslouchají kritiku, řeší vzniklé problémy a ještě si musejí hlídat, aby jim žádný host neodešel bez zaplacení, protože by jeho útratu museli uhradit oni ze svého výdělku. Často je také nutné, aby se byli schopni domluvit v cizích jazycích, minimálně však v angličtině. Jejich práce je fyzicky náročná a dost často, díky nepříjemným hostům je náročná i psychicky. Plat těchto osob se obvykle skládá z pevné hodinové částky a dýšek, které jim nechají hosté. Ty bývají v různé výši, od pár korun, až po desítky korun. Všeobecně se bere za slušnost nechávat jako spropitné deset procent z útraty. Odměny číšníků a servírek se tak mohou značně navýšit, pokud jsou s jejich obsluhou zákazníci spokojeni. Bohužel, ne každý zákazník je slušný a spropitné nechává.

Práce číšníka či servírky je náročná i z toho pohledu, že když do podniku přijde zákazník, který má špatnou náladu, často si ji vybije právě na tomto personálu, špatnou náladu schytávají také od svých nadřízených, jsou takovými nárazníky mezi zákazníkem a nadřízenou osobou, často majitelem podniku. Někteří také na barech svým zákazníkům slouží jako zpovědníci a psychologové i terapeutové dohromady. Jejich práce je opravdu náročná.

A jak býváte s obsluhou v těchto zařízeních spokojeni s obsluhou Vy, dáváte svou spokojenost najevo ponecháním spropitného?